Seznamte se s našim výkonným ředitelem

Tomáš Potrusil vystudoval Vysokou školu báňskou v Ostravě, pracoval v MSO Kyjov, poté v roce 2019 přešel do VHS Břeclav na středisko Veselí nad Moravou jako hlavní stavbyvedoucí. S manželkou vychovává dva syny (6 a 3 roky), žije v Radějově.

Čím jsi chtěl být jako malý chlapec?
Každou chvíli jsem chtěl být něčím jiným. Jednou kosmonautem, jindy profi fotbalistou…, ale asi největším vzorem v dětství pro mě byl můj táta. Vždy si umí se vším poradit, ať už pracovně nebo logickým myšlením, prostě selským rozumem.  

Kdy tě poprvé napadlo, že bys mohl pracovat ve stavebnictví?
Už v dětství jsme s kamarády v okolí Radějova stavěli bunkry pod zemí i na stromech… Že bych mohl pracovat ve stavebnictví, jsem si vyjasnil někdy ve třetím ročníku na průmyslovce, kterou jsem studoval v Hodoníně.

Pracoval někdo z tvých blízkých ve stavebnictví?
V rodině se vysloveně stavařině nikdo nevěnuje. Ale na dědině si spoustu lidí stavělo dříve domy, hospodářská stavení svépomocí a u nás to nebylo jinak. Táta si poradil se vším, a tak mě zasvěcoval už od mala.

Jak jsi pracovně začínal?
Už při studiu na střední jsem chodil na fušky. Fyzická práce mi nesmrděla. Při vysoké škole jsem si přivydělával. Pomáhal jsem dělat střechy, jezdili jsme třeba i do Prahy. Po dostudování jsem pak po měsíci hned naskočil do práce. Začínal jsem u Vodohospodářských staveb ve Veselí nad Moravou. Nafasoval jsem telefon, notebook, pick-up, dali mi do něj půltunovou vibrační desku a jel jsem na stavbu do Jeseníka, kde se tenkrát realizovala stavba za zhruba sto osmdesát milionů. Dalšího asi jeden a půl roku jsem tam jezdil týdenní turnusy, než se stavba dodělala. Během této stavby jsem si prošel pozicemi od mistra, stavbyvedoucího až po hlavního stavbyvedoucího. Šlo to rychle. (směje se)

Jak ses dostal k práci ve VHS?
Hledal jsem nové výzvy… a našel jsem je.

Jaký byl přechod z VHS Veselí na hodonínskou Plusku?
Přechod nebyl nijak jednoduchý. Ani pro mě, ani pro kolegy, spolupracovníky, kteří také přecházeli. Nové systémové nastavení, jiné postupy a podobně. Vše chce vždy čas, než si to sedne.

Jak rychle sis zvykl na kolektiv?
Od samého začátku jsem pracoval na středisku Veselí a s firmou PLUS jsem na některých zakázkách spolupracoval. Díky tomu jsem kolektiv lidí už docela dobře znal. Zvykl jsem si poměrně rychle.

Co považuješ za svou největší pracovní výzvu?
Dělat výkonného ředitele stavební firmy Plus.

Co je pro tebe na práci výkonného ředitele nejtěžší?
I když se to možná nezdá, tlak z očekávání, jak si budu počínat, je velký. Je to velká zodpovědnost za celou firmu. Obnáší to zajištění práce pro zaměstnance, koordinaci jednotlivých oddělení, kontrolu kvality prováděných zakázek, hlídání ekonomiky a starost o další rozvoj firmy a spoustu dalších aktivit.

Na co jsi ve své práci hrdý?
Jsem zvyklý dotahovat věci. Nemám rád takzvané kostlivce ve skříních. Lépe se pak spí.

Co se ti na práci líbí?
Dělat výkonného ředitele ve stavebnictví je zajímavá a kreativní práce. Nemám rád stereotyp. Mám v práci rád i určitý adrenalin a toho si ve stavebnictví užijeme opravdu dost. (směje se)

Co se ti naopak nelíbí?
Když slyším nebo čtu: nesplněno nebo nešlo to. To mě štve.

Máš při svém pracovním vytížení čas na rodinu?
S rodinou se snažím být, co nejvíc to jde. Mám rád výlety, výjezdy na prodloužené víkendy do nových míst, kde jsme ještě nebyli. Se syny chodím na fotbalové tréninky a zápasy, s manželkou za kulturou.

Jak se vyrovnáváš se stresem?
Snažím se být co nejvíce v přírodě nebo minimálně na zahradě. Okolo domu, zahrady, v sadu je pořád hodně práce.

Jak relaxuješ?
Pokud je čas, relaxuji v přírodě. Chodím na ryby, do lesa, včelařím. Když mě nelimituje zdraví, tak běhám nebo minimálně chodím po kopečkách nebo horách. Mé osobní maximum pěšky je Strážnická stovka, což je ultra trail maraton. Dříve jsem hodně hrál i fotbal, ale to už je pryč.

Takže už si fotbal nezahraješ ani za staré pány?
Rád bych si zahrál, ale problémy se zády a koleny už jsou znát. (směje se)

Ví se o tobě, že běháš celkem hodně. Jaký je tvůj rekord?
Můj rekord je Strážnická 100. Délka trati je celkem sto tři kilometrů a převýšení zhruba dva tisíce devět set metrů.

A co by sis rád zaběhl?
V hlavě mám takzvanou B7, což je Beskydská sedmička. Uvidíme časem, zda zdraví dovolí tento závod vyzkoušet a zvládnout. Jde o trasu z Třince do Frenštátu pod Radhoštěm přes celé Beskydy. Délka trasy je sto jeden kilometr s převýšením zhruba pět tisíc pět set metrů.

Máš nějaké životní motto nebo heslo, kterým se řídíš?
Mám dvě oblíbená: „Bez práce nejsou koláče“ a „Když nemůžeš, přidej víc“.

Chcete se o firmě Plus dozvědět víc? Sledujte nás na sítích nebo si přečtěte nový firemní časopis AFGéčko.